Příběhy loučení
Slova, která pomáhají nést smutek i naději
Příběhy z poslední péče jsou sbírkou našich vlastních zkušeností, vzpomínek přátel nebo příběhů z praxe. Některé jsou i přes bolest ze ztráty krásné a inspirují nás, jiné jsou vyslovené pro to, aby se neopakovaly.
Pomůžete nám je rozšířit o ten váš? 
Cílem příběhů z poslední péče je především otevření tématu smrti a umírání, hovoru, detabuizace, možnosti sdílet to, o čem se tak málo ve společnosti mluví.
Druhotně mohou sloužit k hledání slepých míst, které můžeme zlepšovat i těch nesoucích dobrou praxi, která nás žene dopředu a říká, že to má smysl.
Můj táta umřel asi 10 minut na to, co jsem na Silvestra přiběhla do nemocnice. Tušila jsem, že je to zlý, ale ne tak moc. Nikdo mi to neřekl narovinu. A vlastně ani nevím, jestli to řekli jemu. Myslim, že na mě čekal, stihla jsem ho pohladit a říct, že tam jsem. Začal chrčet a vydechl naposled. Stála jsem tam, po tváři se mi koulely obrovské slzy. Doktor konstatoval smrt. Z vedlejšího lůžka se ozvalo: ‚‚Mladá paní, vypněte prosím tu televizi a upřímnou soustrast.‘‘ Netušila jsem, co teď dělat, komu zavolat, když v tom mi přicházející sestra oznámila, že tátu odvezou a jestli bych mohla vyklidit věci. Už? Měla jsem v hlavě tisíc myšlenek a nebyla ničeho schopná. “Já nemám nic do čeho bych to dala”, sestra se na mě podívala a podala mi černej igeliťák. Život mýho táty se smrskl do odpadkovýho pytle, který jsem držela před nemocnicí s papírama, brečela a v hlavě se mi točila poslední slova personálu: ‚‚Druhýho si zařiďte pohřeb, upřímnou soustrast. Nashledanou.” Ten pocit bezmoci ve mně zůstal ještě hodně dlouho. Dana, dcera
Když v srpnu 2025 přišly tropické dny, maminčin stav se náhle zhoršil. Přestávala nás vnímat a těžce dýchala, když se její stav nezlepšoval, sdělila nám lékařka, že odchod mé maminky se blíží. Maminka si přála nebýt sama, až bude umírat, tak jsme se dohodli, kdo z rodiny chce a může příjít, že bude s ní. Personál domova nám v těchto dnech poskytl neocenitelnou podporu. Respektovali naši neustálou přítomnost na pokoji a dali nám k dispozici i další místnost, kde jsme si mohli odpočinout, najíst se a popovídat si, když někdo jiný chtěl být s maminkou sám. Večer předtím, než maminka zemřela, jsem se s ní loučila kolem dvaadvacáté hodiny. Naklonila jsem se k ní a potichu jí řekla, aby se už nebránila odchodu. Že se nikdo z nás nebude zlobit, když už půjde, protože vím, jak moc si přeje odejít za svým milovaným manželem. Dala jsem jí pusu. V tu chvíli se stalo něco, s čím jsem vůbec nepočítala, maminka mě třikrát políbila zpátky. Byl to moment absolutního spojení a já cítila, že mi tím děkuje. Že ví, že jsem s ní. Když jsem přišla druhý den ráno, maminky dech byl pomalejší, držela jsem ji za ruku, tiše k ní promlouvala a pustila jí její oblíbené valčíky. Maminka začala dýchat tišeji, až nakonec v klidu vydechla naposledy. Díky otevřené komunikaci, kterou s personálem předem vedla moje vnučka, proběhla i následná péče v naprosté důstojnosti. Vnučka si přála být přítomna u posledních úkonů. Personál na ni počkal, než stihla dorazit, maminku společně s personálem omyla a zabalila do modrého pohřebního plátna, které ji vnučka nechala ušít. Věděla od personálu, že nám ji neumožní obléknout do květovaných šatů, které si moje maminka vybrala a pro nás bylo nesmírně důležité, aby její tělo nebylo jen zakryté prostěradlem a vložené do plastového vaku. Když byla maminka takto pietně připravena, sešli jsme se u jejího lůžka, dali jí poslední polibky, navoněli ji její oblíbenou vůní a teprve při úplném odjezdu jsem jí s úctou přikryla obličej, abychom ji ochránili před kontaktem s tím plastovým vakem. Tento příběh sdílím mimo jiné jako obrovské poděkování týmu Domova Vlčí mák za jejich empatii, vstřícnost a profesionalitu, s níž nám umožnili prožít klidné a důstojné loučení.
Chtěli bychom znát i váš příběh
Každá zkušenost z konce života má obrovskou váhu. Hledáme inspirativní příběhy dobré praxe i ty varovné, které ukazují na slepá místa. Pomozte nám detabuizovat téma umírání. Váš příběh zde můžete nasdílet zcela anonymně a bezpečně.